Bitcoiny: právní nálada u nás i ve světě

Autor
/

Sdílejte

S rostoucím zájmem o bitcoiny se lidé stále více dohadují, co vlastně Bitcoin je. Je to měna? Je to něco jiného? Jak se na Bitcoiny dívají ve světě a jak se z toho můžeme poučit u nás?

Zjednodušeně řečeno, Bitcoin je virtuální, nebo také digitální měna, která nemá žádnou centrální autoritu. Vytvořena byla v roce 2009 takřečeným Satoshim Nakamotem (totožnost tvůrců není známa) a její množství v oběhu je předem dané. Celkové množství bitcoinů, které budou „vytěženy“, je 20 999 999,9769, růst jejich počtu se však zpomaluje. Můžeme očekávat, že poslední bitcoin bude vytěžen v roce 2140, ale většina již přibližně do roku 2030.

Uživatelé používají bitcoiny k platbám prostřednictvím decentralizované P2P sítě, přičemž bitcoiny mohou mít uloženy ve svém osobním počítači v takzvané bitcoinové peněžence, nebo je mohou svěřit do správy třetí straně (což se pro stále častější útoky neukázalo jako zcela rozumné řešení).

Česko mlčí, Slovensko má jasněji 

Česká národní banka se bitcoiny zatím vůbec nezabývá, ani neprojevuje jakýkoliv záměr nebo snahu o jejich regulaci. Konkrétně to měla uvést v dubnu tohoto roku Petra Hájková z tiskového oddělení České národní banky: „Devizový zákon ani jiný zákon je v Česku neupravuje. Virtuální měny nejsou oficiálním měnami, makroekonomicky jde o marginální jev, z hlediska měnové politiky virtuální měny vývoj v Česku nijak neovlivňují.“  Od té doby se žádné oficiální vyjádření v médiích neobjevilo.

Na Slovensku je v posledních týdnech ohledně bitcoinů větší ruch. Slovenská národní banka na svých internetových stránkách upozorňuje zprávou ze dne 26. 11. 2013 širokou veřejnost, že virtuální měny, jako je právě například Bitcoin, nejsou národními měnami, a tedy nespadají pod národní regulace.

Kromě dalšího Slovenská národní banka upozorňuje, že žádná právnická ani žádná fyzická osoba ve Slovenské republice nesmí vydávat žádné jiné bankovky ani žádné mince, přičemž neoprávněná výroba peněz a jejich uvádění do oběhu je trestné. Dále upozorňuje, že virtuální měny nemají fyzickou protihodnotu ve formě zákonného platidla a účast v takovémto schématu virtuální měny je na vlastní riziko zúčastněných stran; a zdůrazňuje, že výměny nebo nákupy virtuálních měn představují vlastní podnikatelské riziko investorů a peníze investorů nejsou ničím chráněny, přičemž také varuje, že na výplaty případných náhrad za ztráty způsobené těmito výměnami nebo nákupem není žádný zákonný nárok.

Náhled ekonomický a právní

Někteří ekonomové zastávají názor, že bitcoiny nepatří mezi peníze, poněvadž nemají znaky, které peníze mají mít, tedy že peníze musí být 1) prostředkem směny, 2) zúčtovací jednotkou, 3) uchovatelem hodnoty. Bitcoiny dle jejich názoru druhý a třetí znak vůbec nesplňují. Další velmi důležitou skutečností, která mluví v neprospěch Bitcoinu jako měny, je fakt, že množství bitcoinů je předem dané.

Je třeba zdůraznit, že uvedený názor nezastavá Německo, které považuje bitcoiny za soukromou měnu, jinak také řečeno za akt soukromé výroby peněz (o tom ještě níže).

Občas se projevuje snaha podřadit bitcoiny pod elektronické peníze. Tuto virtuální měnu by bylo snad možné na teoretické úrovni považovat za specifický typ elektronických peněz, neboť se s nimi v mnoha znacích shoduje, ale najdeme i velmi významný rozdíl: u elektronických peněz je totiž zachováno spojení mezi elektronickými penězi a tradiční formou peněz, a především mají právní základ. Navíc jsou vyjadřovány ve stejných jednotkách. U virtuální měny zákonné je zúčtovací jednotka přeměněna na virtuální. Vydavatelem elektronických peněz je navíc instituce právem pro vydávání stanovená, a to u bitcoinů neplatí. Na bitcoiny tedy v současné době dle mého názoru nelze pohlížet jako na elektronické peníze ve smyslu práva.

Někteří na bitcoiny nahlížejí jako na komoditu určité vzácnosti, což by vzhledem k tomu, jakým způsobem jsou bitcoiny používány, mohlo dávat z hlediska selského rozumu smysl. Někteří se o bitcoinech vyjadřují dokonce jako „digitálním zlatu“, což vzhledem k poslednímu vývoji nárůstu jeho hodnoty působí o to přesvědčivěji. Skutečností je, že Bitcoin se, stejně jako suroviny, vyznačuje omezenou nabídkou, je nicméně třeba vzít v úvahu i to, že hodnota bitcoinů kolísá více, než je obvyklé u surovin, a to může být dáno i tím, že Bitcoin nemá na rozdíl od surovin žádné průmyslové nebo jiné využití.

V některých zemích dokonce hledí na bitcoiny jako na poukázky, například ve Velké Británii (o tom více níže).

Zařadit bitcoiny ekonomicky a právně je zkrátka badatelský oříšek. Mnozí ekonomové, daňoví odborníci i právníci si s jejich uchopením lámou a budou lámat hlavu a bude těžké najít uspokojivou, univerzálně platnou odpověď.

I proto se v jednotlivých státech po celém světě objevuje tolik odlišných názorů a přístupů.

Pojďme si tedy alespoň shrnout a přiblížit náhled na bitcoiny v různých zemích, konkrétně v USA, ve Velké Británii, v Kanadě, v Číně, v Thajsku, v Jižní Korei a především v Německu, jehož právní systém má k našemu nejblíže — oba řadíme k právu kontinentálnímu.

První zákaz používání bitcoinů mají v Thajsku

Oficiální podpora bitcoinů je ve světě spíše vzácná, a to zejména z příčin vyplývajících z jejich povahy — tedy, že jsou mimo kontrolu států a dále že Bitcoin může být snadno zneužit k financování nelegální činnosti, neboť není sledovatelný, a ačkoliv není anonymní, je pseudonymní.

Právě proto došlo vůbec k prvnímu zákazu používání bitcoinů na světě, a to v Thajsku v červenci 2013, jak vyplývá z vyjádření thajské společnosti Bitcoin Co. Ltd. (směnárny s bitcoiny), která se snažila o registraci této „měny“ s pomocí thajské centrální banky. Této společnosti bylo nejprve odmítnuto poskytnutí licence k prodeji a nákupu bitcoinů s odůvodněním, že Bitcoin není měna, a následně pak z toho důvodu, že neexistuje dostatek aplikovatelných zákonů, přičemž Bitcoin lze těžko zařadit mezi finanční aktiva. Bitcoiny byly tedy v Thajsku raději postaveny mimo zákon.

V Thajsku je v současné době nezákonné nakupovat bitcoiny, prodávat bitcoiny, nakupovat či prodávat jakékoliv zboží nebo služby výměnou za bitcoiny, prodávat jakékoliv zboží nebo služby za bitcoiny, posílat bitcoiny komukoliv mimo Thajsko či obdržet bitcoiny od kohokoliv, kdo se nachází mimo Thajsko.

Bitcoiny v USA, jejich regulace a peněžní služby

První bankou v Americe, která údajně začala nedávno otevřeně mluvit o bitcoinech, je Bank of America, jež měla vyjádřit názor, že bitcoiny mají potenciál růstu. Měnový stratég banky David Woo uvedl, že bitcoiny dávají smysl jako prostředek směny a mají potenciál stát se hlavním prostředkem plateb v e‑commerce, a dále, že by se mohly stát i významným konkurentem poskytovatelů převodů tradičních peněz. Woo upozornil ovšem i na skutečnost, že Bitcoiny by mohly být používány k pochybným aktivitám, například k vyhýbání se kontrolám kapitálu, placení daní atp.

To mne vede k připomínce, že v březnu tohoto roku americký úřad pro finanční kriminalitu FinCEN přistoupil k regulaci bitcoinových burz tím, že zveřejnil pravidla pro jejich fungování s cílem vnést jasnost a určitost regulace pro obchodní společnosti a jednotlivce, kteří jsou zapojeni do transakčních služeb a nabídek v souvislosti s virtuálními měnami. Podnětem pro tuto regulaci byl incident týkající se Liberty Reserve (popis zásahu proti Liberty Reserve), jehož výsledkem bylo vyjádření, že zákrok proti Liberty Reserve byl zákrokem pouze proti jedné konkrétní instituci, přičemž bylo uvedeno, že na činnost výrobců a směnárníků virtuálních měn je nahlíženo jako na druh obchodu s peněžními službami a že je zde i přes incident s Liberty Reserve zájem na pokračování tohoto inovativního přístupu a nových možností, které virtuální měny nabízejí.

Dále FinCEN uvedl, že tyto obchody jsou součástí finančního rámce stejnou měrou jako jiné typy finančních institucí, a jako takové tedy mají stejné povinnosti jako finanční instituce. S ohledem na zmiňované povinnosti FinCEN připomněl, že výrobci a směnárníci virtuálních měn musí (pokud se jich to týká) splnit požadavky na registraci a splnit povinnosti vyplývající z programů na zabraňování využití takové finanční instituce k praní špinavých peněz. Dále se jich také týká oznamovací povinnost. V USA tak tamní podnikatelé musí o bitcoinových transakcích udržovat podrobnější záznamy; transakce nad 10 000 USD musí být hlášeny (pokud vedou k přeměně mezi bitcoiny a zákonnými penězi, zatímco transakcí uvnitř bitcoinové ekonomiky se to netýká).

V dané souvislosti bylo také upozorněno, že každá finanční instituce by měla plnit všechny povinnosti spojené s kontrolními mechanismy vyrovnávajícími se s hrozbou praní špinavých peněz, což je přímo součástí korporátní odpovědnosti každé takové instituce. Stejně tak jde o reputaci, přičemž je samozřejmé, že zákazníci budou přilákáni pouze těmi institucemi, u kterých budou vědět, že jsou jejich peníze v bezpečí.

V Americe tedy není usilováno o zákaz užívání bitcoinů, jako je tomu v Thajsku. Naopak zde lze vnímat opačné tendence směřující k nacházení rozumných mezí využívání bitcoinů v běžném styku, a to i za pomoci výše uvedené regulace.

Postoj Čínské centrální banky

Čínská centrální banka naopak vydala zákaz adresovaný finančním institucím, aby se digitální měně vyhýbaly. Dle vyjádření Čínské centrální banky nesou s sebou bitcoiny významné riziko. Představují neoficiální únik ze stávajícího měnového systému a obchodují se celosvětově, přičemž je těžké je regulovat a mohou být zneužity k praní špinavých peněz.

Zatímco finanční instituce by se měly bitcoinům vyhýbat, jednotlivci mohou bitcoiny volně nakupovat, prodávat a užívat, pokud chtějí, nicméně riziko spojené s jejich využíváním nesou sami.

Na druhé straně banka nezakázala obchodovat s bitcoiny směnárnám, jako například směnárně BTC China; pouze uvedla, že tyto se musí registrovat, a zároveň, že uživatelé směnárny nemohou být anonymní, nýbrž směnárna musí mít identifikační dokumenty od zákazníka. Směnárna je dále povinna nahlásit jakékoliv podezřelé transakce úřadům.

V důsledku uvedeného prudce poklesla hodnota bitcoinů. Mimoto banka uvedla, že bitcoiny nepovažuje za pravou měnu, neboť nejsou vydávány měnovými autoritami. Označuje bitcoiny za zboží, které nemá právní status a nemůže být, ani by nemělo být používáno jako měna v oběhu na trhu.

Jižní Korea

Na rozdíl od Čínské centrální banky vydala Centrální banka Jižní Koreje před dvěma týdny optimistické prohlášení, že virtuální měny by měly být otevřeny veřejnosti. To je znatelný posun od přechozího prohlášení, kdy Centrální banka Jižní Koreje úplně blokovala možnost užívání bitcoinů jako peněz. Zpráva však obsahuje i negativní názor na možnost užívání bitcoinů jako budoucí měny.

V Kanadě se spustila The Bitcoin Alliance of Canada

V Kanadě se nedávno spustila The Bitcoin Alliance of Canada, jejímž cílem je pomáhat uživatelům a podporovat bitcoiny celonárodně. Sídlí v Torontu a byla založena Anthonym Di Iorio, obchodníkem s bitcoiny, který v srpnu prodal online stránku na hazardní hry Satoshi Circle. Aliance by měla sjednocovat obchodníky s bitcoiny a uživatele z celé Kanady a měla by poskytovat služby svým členům.

Ve Velké Británii pohlížejí na bitcoiny jako na poukázky

Jednou z nejpalčivějších otázek při obchodování s bitcoiny je otázka daní, především daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“).

Lze se totiž domnívat, že pokud nějaký stát začne uplatňovat na bitcoiny DPH, bude to interpretováno jako přijetí bitcoinů jako měny. I to řeší ve Velké Británii.

Dle vyjádření úřadu HM Revenue & Customs nejsou bitcoiny považovány za měnu, ale hledí se na ně jako na poukázky, konkrétně jako na jednoúčelové poukázky. Na toto vyjádření reagoval Dr. Tom Robinson ze společnosti BitPrice Blockchain Consulting tím, že takováto klasifikace bitcoinů je dle jeho názoru nepřijatelná, poněvadž bitcoiny nejsou nikým vydávány a mohou být vyměněny za širokou škálu zboží a služeb.

Ze strany britské vlády není zatím žádný závazek, že opravdu zváží způsob, jakým by bitcoiny mohly získat oficiální uznání ve Velké Británii.

HM Revenue & Customs dále uvedl, že na transakce s měnou se vztahuje osvobození od DPH, ale musí se jednat o zákonné platidlo, nicméně uvedl, že budou naslouchat argumentům alternativního užití DPH dle současného práva týkajícího se DPH.

Německo označilo bitcoiny za „soukromé peníze“

V německém právním řádu došlo v jistém slova smyslu k „revolučnímu posunu“ ve vztahu k bitcoinům. Letos v srpnu totiž spolkové Ministerstvo financí uznalo bitcoiny jako „soukromou měnu“ a dále také jako účetní jednotky ve smyslu německého Kreditwesengesetz (zákona o bankovnictví, dále jen „KWG“). V odpovědi na otázku od německého poslance Franka Schäfflera, zda se spolková vláda dívá na bitcoiny jako na zúčtovací jednotky postavené naroveň devizám a zda tedy obchod s bitcoiny je osvobozen od daně, uvádí německé Ministerstvo financí, že bitcoiny nejsou elektronické peníze či zákonné platidlo, a tím pádem ani cizí měna ani valuty.

Dle vyjádření Ministerstva financí se však dají podřadit pod pojem zúčtovací jednotky, a to jako finanční instrument ve smyslu ust. § 1 odst. 11 č. 7 KWG. Zúčtovací jednotky jsou přepočtové hodnoty srovnatelné s devizami, na rozdíl od nich však nejsou zákonným platidlem.

Dle názoru ministerstva financí se jedná o hodnotové jednotky, které mají funkci soukromého platebního prostředku při obchodování a transakcích u barterových obchodů, jako je tomu i u jiných soukromých peněz nebo jiné komplementární měny. Přijímání těchto hodnotových jednotek je pak založeno na soukromých dohodách, na jejichž základě jsou považovány za platební prostředek ve vícestranných zúčtovacích kruzích.

Uznání bitcoinů jako soukromých peněz s sebou samozřejmě nese otázku spojenou s daňovou legislativou. Na tuto otázku v Německu již také odpověděli, a to následovně: Německý zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „UStG“) stanoví, že obraty a zprostředkování obratů zákonných platebních prostředků jsou osvobozeny od daně. Ale právě vzhledem k tomu, že bitcoiny nejsou zákonným platidlem, tedy platidlem uznaným státem, nýbrž jsou de facto aktem soukromé výroby peněz, tak na obraty z „bitcoinů“ v Německu osvobození od daně z přidané hodnoty ve smyslu ust. § 4 č. 8 písm. b UStG nevztahuje. Ve vyjádření ze dne 27. 9. 2013 však ministerstvo financí uvedlo, že obchod s bitcoiny či jejich zprostředkování může být posouzeno jako obchod s pohledávkami ve smyslu ust. § 4 č. 8 písm. c) UStG, přičemž takový obchod je od daně osvobozen.

Dále v Německu platí, že pokud někdo bude používat digitální měnu jako prostředek placení, pak z toho nebude muset platit daň z přidané hodnoty, neboť dle shora uvedeného vyjádření Ministerstva financí ze dne 27. 9. 2013 nepodléhá použití bitcoinů jako platebního prostředku dani z přidané hodnoty. Dle daného vyjádření pouhé uhrazení odměny není dodávkou ani jiným plněním ve smyslu § 1 odst. 1 UStG.

Co se týče výměny bitcoinů za eura a zdanění zisků z této transakce, tak vzhledem k tomu, že bitcoiny jsou také klasifikovány jako příjmy ze soukromých prodejů ve smyslu ust. § 22 č. 2 zákona o dani z příjmu (dále jen „EStG“), pak tedy zároveň platí ve spojení s ust. § 23 odst. 1 věta první č. 2 EStG, že výměna bitcoinů za eura bude po uplynutí jednoho roku jejich držení osvobozena od daně.

Tento přístup samozřejmě vzbudil velký ohlas ve světě. Dle mého názoru tím Německo oficiálně vyjádřilo svou velkou toleranci k bitcoinům jako k soukromé měně.

V Česku stále ticho po pěšině

Lze očekávat, že i v Česku bude třeba zaujmout během nadcházejících měsíců ze strany příslušných úřadů oficiální stanovisko k tomu, co jsou bitcoiny i jiné virtuální měny a jak na ně nahlížet nejen z hlediska daňového, ale vzhledem k novým zákonům účinným od 1. 1. 2014. Lze rovněž doufat, že pokud se budou české úřady uchylovat k inspiraci ze zahraničí, zvolí výklad natolik moudrý, aby byl ku prospěchu běžného uživatele virtuálních měn nebo obchodníka s virtuálními měnami, neboť nelze přehlížet skutečnost, že virtuální měny se těší stále větší oblibě, která bude dle mého názoru nadále nabývat na významu.

Předběžný právní názor

Je předčasné zaujmout v Česku právní názor, není‑li posvěcen prohlášením oficiální autority či soudní judikaturou, či není‑li možné opřít se o platné právní předpisy, které by virtuální měny s určitostí upravovaly. Níže uvedené právní úvahy je tedy třeba brát pouze jako názor konkrétního advokáta, vycházejí ze stavu v době vydání článku. Využití názoru v praxi je na vlastní odpovědnosti čtenářově:

  1. Poněvadž se blíží datum 1. 1. 2014 a účinnost zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je vhodné zapátrat, co to je vlastně věc jako taková ve smyslu nových soukromoprávních předpisů a zda by bylo možné virtuální měnu pod pojem věci podřadit. V obecném slova smyslu lze konstatovat, že věcí je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí (§ 489). Zde bychom tedy mohli učinit závěr, že virtuální měna je rozdílná od osoby a že slouží potřebě člověka, tedy toho, kdo s virtuální měnou jakkoliv nakládá, ať již je to takzvaný „těžař“, obchodník nebo běžný uživatel virtuální měny, který s virtuální měnou spekuluje a za tím účelem ji nakupuje a prodává. Závěr: virtuální měna je věc.
  2. Pro daňové účely je třeba si především vyjasnit, zda je virtuální měna věc movitá, či nemovitá. K tomu nám může posloužit § 498 odst. 2 nového občanského zákoníku, který uvádí, že co není věcí nemovitou, je věcí movitou, ať již je její podstata hmotná, nebo nehmotná. Za nemovitou věc se dle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 považují zejména pozemky, a dále práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (nově například právo stavby či bytová jednotka). Lze tedy logicky vyvodit, že virtuální měna je věcí movitou. Závěr: virtuální měna je věc movitá.
  3. Pro daňové účely by mohlo být vhodné si vedle toho, že se jedná o věc movitou, také vyjasnit, zda virtuální měna je věcí hmotnou, nebo nehmotnou. Dle ust. § 496 odst. 1 nového občanského zákoníku je hmotnou věcí ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu. Nehmotnou věcí jsou dle § 496 odst. 2 nového občanského zákoníku práva, jejichž povaha to připouští, a dále jiné věci bez hmotné podstaty. Zde je tedy otázkou, kam virtuální měnu podřadit. Je virtuální měna (například jedno satoshi) hmotnou věcí ve smyslu ovladatelné části světa? Nebo se jedná o nehmotnou věc, tedy právo, jehož povaha to připouští, či věc bez hmotné podstaty? Zde bychom mohli čistě teoreticky uvažovat nad tím, že se jedná o věc bez hmotné podstaty, tedy věc nehmotnou. Závěr: virtuální měna je věc movitá nehmotná. Jak již však bylo uvedeno, ohledně zařazení virtuální měny do konkrétní kategorie věcí by se musela vyjádřit příslušná autorita.
  4. Kdybychom dospěli k názoru stejnému jako v Německu, že obchodování s virtuální měnou je obchodováním s pohledávkami, opět se dostáváme do kategorie obchodování s „věcí“, neboť dle nového občanského zákoníku je věcí rovněž i pohledávka. V daném případě lze usuzovat, že pohledávka je věcí movitou nehmotnou.
  5. Mohli bychom pokračovat rozborem zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, ale tuto problematiku již nechám na odbornících v oblasti daní. Stejně tak výklad dalších daňových předpisů.

V každém případě je vhodné dbát při používání virtuálních měn zvýšené opatrnosti a aktivně sledovat vývoj v Česku, který se může vzhledem k ekonomicko‑právně‑politickému přesahu virtuálních měn měnit ze dne na den.

Autor: Martina Činková


Autorka děkuje Mgr. Jaroslavu Surmanovi za pomoc při překladu německých textů nezbytných pro vznik tohoto článku. Jaroslav Surman je soudním tlumočníkem pro německý jazyk, právník a odborník na automatizaci daňových přiznání.