CLW: Jsem nezletilý a chci podnikat

Autor
/

Sdílejte

Představujeme Vám článek sepsaný Kristiánem Wenclem v rámci soutěže Creative Legal Writing 2013

Rozmach moderních technologií, zejména pak internetu, představuje pro jeho průměrného uživatele prakticky nevyčerpatelný zdroj informací a příležitostí, jak utratit peníze. Ať se jedná o novinky na poli nejnovějších IT technologií, miliony obchodů s oblečením nebo nejrůznější druhy služeb, díky internetu je heslo „každé zboží má svého kupce“ skutečnosti blíže než kdykoliv dříve. Podnikavější uživatelé této výhody náležitě využívají a nemálo z nich generuje vysoké zisky. Nezřídka kdy jsou těmito uživateli velmi mladí jedinci, kteří prostřednictvím internetu svoje novátorské nápady dokážou náležitě „prodat“. Ale nemusíme zůstávat pouze u internetu. Dnešní doba mladým lidem přeje ve všech ohledech. Ze všech stran se na nás valí motivující příběhy o čím dál mladších podnikatelích, kteří již v útlém věku dokázali veliké věci. Aby se však mohli takto realizovat, je k tomu potřeba i odpovídající zákonná úprava, která připouští daleko větší míru seberealizace a nezávislosti nezletilých osob.

Je mi méně než 18 let, mám však nápad, jak podnikáním vydělávat peníze a postarat se tak o sebe. Je to vůbec v podmínkách České republiky možné? Právě pro mladé čtenáře s ambicí obstát ve světě podnikání je určen tento článek, ve kterém si nastíníme přínos změn v právním řádu po 1. lednu 2014.

Na začátek si nejprve připomeňme, co to vlastně ono podnikání je a odlišme ho od pracovního poměru.

Pracovní poměr, tak jak je upraven Zákoníkem práce[1], je „klasickým“ vztahem, který vzniká mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, zpravidla se tak děje na základě pracovní smlouvy. Uplatňují se zde většinou tolik známé vztahy nadřízenosti a podřízenosti, tedy zjednodušeně „šéfové“ a zaměstnanci. Pokud je mi méně než 18 let, mohu do takového vztahu vstoupit pouze, pokud už mi bylo alespoň 15 let a mám ukončenou povinnou školní docházku[2], tedy 9 let školních roků.

Jiná situace nastává, pokud se rozhodnu podnikat. V tom případě se na mě a moje vlastní podnikání jako takové nevztahuje zákoník práce, ale speciální právní úprava (Pokud ale v rámci svého podnikání zaměstnávám jiné, stávám se zaměstnavatelem, jehož vztahy se zaměstnanci Zákoníkem práce řízeny jsou, ovšem v takovém případě se jedná o jiný druh vztahů, než jsou předmětem tohoto článku).

chci RADU

Nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb. (označujme ho dále jako „NOZ“) považuje za podnikatele[3], každého člověka splňujícího několik následujících znaků:

Samostatně vykonává výdělečnou činnost

Znamená to, že sám rozhoduji o náplni a místě podnikání, nejsem vázán příkazy a zákazy jiných osob, jsem tedy „svým pánem“. V tom se taková situace liší od výše uvedeného pracovního poměru, kde je moje náplň, místo práce etc. stanoveno v pracovní smlouvě.

Tuto činnost vykonává na vlastní účet a odpovědnost

Jednám vlastním jménem a na svou odpovědnost, za moji činnost není nikdo jiný odpovědný, poruším-li určitou povinnost, ponesu si za ni sám následky a sankce, které z toho plynou.

Činnost vykonává živnostenským nebo obdobným způsobem

Tedy v souladu se zákonem, který danou činnost upravuje a způsobem v tomto zákoně stanoveným. Je to např. Živnostenský zákon či Zákon o zemědělství.

Se záměrem činit tak soustavně

Znamená to podmínku, že moje výdělečná činnost nebude např. jednorázový obchod, ale soustavná, dlouhodobější činnost.

Vykonává tak za účelem zisku

Důležitý je motiv zisku, není směrodatné, zda nakonec skutečně dojde k zisku, nebo naopak prodělku. Pokud tedy podnikám, abych dosáhl zisku, ale podnikání nezvládnu uřídit a výsledkem je obrovský prodělek, nic to nemění na tom, že jsem od začátku podnikání vykonával pro to, abych vydělal.

Pokud jsou všechny uvedené znaky splněny, jedinec je podnikatelem a může v mezích zákonů generovat tolik zisku, kolik mu jen jeho schopnosti umožňují. Zdá se to jednoduché.

Pro nezletilé zájemce o podnikání je však situace o něco složitější. Pokud se blíže podíváme na výše uvedené znaky, není důvod se domnívat, že by si inteligentní a vynalézavý nezletilý člověk nedokázal počínat tak, aby samostatně vykonával výdělečnou činnost „na vlastní pěst“, vykonával ji soustavně a generoval či se snažil generovat zisk. Proč by tedy měl být takový jedinec omezen na rozdíl od jeho staršího, možná dokonce méně talentovaného kolegy?

Napovíme, že onen problém se skrývá ve 3. bodě. Zde se nám „do hry“ zapojují další zákony. Pro názorné vysvětlení problému si vyberme např. Živnostenský zákon[4], v jehož § 6 jsou uvedeny podmínky pro provozování živnosti. Pro účely tohoto článku je nejdůležitější podmínka vyžadující věk 18 let, které sekunduje další podmínka – plná způsobilost k právním úkonům[5].

Představme si nadaného 15-letého programátora mobilních aplikací Maxmiliána, který právě studuje 9. ročník základní školy. Max má za sebou vytvoření spousty úspěšných aplikací a utilit, které poskytuje na své internetové stránce volně ke stažení. Majitelé mobilních zařízení mají o tyto aplikace obrovský zájem, dokonce mu několik vývojářských týmu nabídne, že od něj budou jeho aplikace odkupovat, nabízejí mu však velmi nízké částky. Situace, ve které by Max v těchto týmech pracoval jako zaměstnanec, nepřichází v úvahu, jak jsme si na začátku vysvětlili (pokud si nevzpomenete, problém je v tom, že nemá ukončenou povinnou školní docházku). Max se tedy rozhodne, že by svého talentu mohl využít pro vlastní podnikání, další aplikace by adekvátně zpeněžil a začal by si spořit, aby se mohl, co nejdříve osamostatnit. Několik starších, již zletilých kamarádů se mu nabídne, aby podnikal „přes ně“[6]. To se však Maxovi nelíbí, protože si chce svoje záležitosti řídit zásadně sám a nespoléhat se na schopnosti a poctivost ostatních jen proto, že je o několik let mladší. Co má však udělat pro to, aby mohl svůj záměr uskutečnit?

Situace by se mohla zdát pro Maxe krajně nepříznivá; od 1. ledna 2014 však NOZ přinesl zásadní změnu, která jemu a řadě podobných pomůže svoji vizi realizovat. Tato změna je obsažena v § 33 odst. 1. Ten říká, že „Udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vyžaduje přivolení soudu.“ Pojďme nyní aplikovat abstraktní slova zákona na Maxův příklad.

Max je plně rozhodnut pro svůj záměr. Má spoustu velice užitečných aplikací k prodeji, vytvořil si vlastní internetový obchod, ví dokonce, jak a kde bude svoji živnost inzerovat. Na první pohled vidíme, že jeho podnikání má obrovský potenciál a Max by neměl problém se takovým podnikáním živit. Co má ale udělat nyní?

Nyní Max potřebuje, aby byly splněny 2 podmínky:

Souhlas zákonného zástupce

Zákon jako první podmínku vyžaduje souhlas zákonného zástupce. Max tedy musí přesvědčit matku, otce, nebo jiného zákonného zástupce, pokud takový existuje, aby jeho záměr odsouhlasil. Nejspíše bude muset rodičům vysvětlit, jak si svoje podnikání představuje a jak se o související záležitosti postará. V této chvíli jsou Maxovi rodiče v roli toho, kdo rozhodne, jestli podnikat bude nebo nebude. Pokud by totiž souhlas neudělili, Max by bohužel musel počkat do své plnoletosti[7]. Připomeňme, že v případě nutnosti souhlasu zákonného zástupce již dle NOZu stačí, pokud je zákonných zástupců více, souhlas pouze jednoho z nich[8]. Pokud tedy například Maxmiliánova matka bere synovo programování pouze jako „klukovskou“ zábavu, postačí, aby Max přesvědčil otce. To je však vhodné samozřejmě pouze za předpokladu, že matka není výslovně proti.

Přivolení soudu k platnosti tohoto souhlasu

Druhá podmínka je přivolení soudu k tomuto souhlasu. Max tedy bude muset opět prokázat, tentokrát před soudem, že je duševně natolik vyspělý, aby mohl samostatně provozovat výdělečnou činnost, uvést, jak bude tuto činnost realizovat a jak se hodlá postarat o související záležitosti. Soudu se dále doloží zmíněný souhlas zákonného zástupce. Nyní je vše ponecháno na úvaze soudu, který na základě doložených podkladů rozhodne, jestli přivolení udělí, nebo jestli Maxovu žádost zamítne. Jelikož je však Max vysoce inteligentní, má všechny záležitosti vyřešeny a přesně ví, co jeho zamýšlené podnikání obnáší, soud udělí přivolení k souhlasu jeho rodičů.

Max je nyní plně způsobilý ke všem úkonům, které souvisejí s jeho podnikáním. Pokud se vrátíme k příkladu s provozováním živnosti dle živnostenského zákona, znamená to, že Max již má způsobilost k právním úkonům. Stále však postrádá podmínku 18 let věku, kterou dále živnostenský zákon vyžaduje. I na toto NOZ pamatuje. V § 33 odst. 2 je uvedeno, že obdržené přivolení soudu nahrazuje podmínku určitého věku, je-li stanovena pro výkon určité výdělečné činnosti jiným právním předpisem. Pokud toto aplikujeme na náš případ, vyplývá z toho skutečnost, že na základě souhlasného stanoviska soudu se na Maxe pro účely živnostenského zákona bude pohlížet jako na 18- letého člověka.

Záměrně je zdůrazněno, že tak bude činěno pouze a jen pro účely v Maxově případě Živnostenského zákona. Ve všech ostatních právních vztazích v jeho životě je samozřejmě stále patnáctiletým hochem. Souhlas soudu tak pochopitelně neumožňuje Maxmiliánovi pít alkohol, udělat si řidičský průkaz, chodit na filmy, které nejsou mládeží přístupné apod.

chci RADU

Může se však stát, že Max zjistí, že se mu v podnikání nedaří a hrozí, že se kvůli tomu dostane ve svých 15 letech do problémů. I na takové situace autoři NOZu mysleli a zavedli možnost zákonného zástupce odvolat udělený souhlas. Takové zpětvzetí souhlasu lze ale provést jedině s přivolením soudu[9]. Soud má v takovém případě povinnost zkoumat, jestli byl souhlas vzat zpět opravdu kvůli závažným důvodům. Může se totiž bohužel stát, že Maxovi rodiče začnou jeho úspěchy těžko snášet a závidět. Jiná, podobná situace by mohla nastat, pokud by se Max se svými rodiči těžce nepohodl a rozhádal. Pokud by zpětvzetí souhlasu záleželo pouze na rodičích, patrně by to „nedělalo dobrotu“. Soud je tu tedy jakýmsi garantem, který má zabránit svévoli zákonných zástupců a sám rozhodnout tak, aby bylo pokud možno co nejlépe vyhověno požadavkům nezletilého.

Je otázkou, jak se po nabytí účinnosti NOZu soudy vypořádají s úpravou institutu samostatného podnikání nezletilých, která je pouze jednou ze spousty průlomových novinek, které pro nezletilé občany tento zákon přináší. Další zajímavou otázkou je, kolik mladých a nadějných budoucích podnikatelů této možnosti využije. Tyto a spoustu dalších otázek však zodpoví, až čas a samotná právnická praxe.

Autor: Kristián Wencel

Zdroje:


[1] zák. č. 262/2002 Sb.

[2] § 34 NOZ

[3] § 420 odst. 1 NOZ

[4] zák. č. 455/1991 Sb.

[5] NOZ pojem „způsobilost k právním úkonům“ již neužívá, nahrazuje ho pojmem „svéprávnost“

[6] § 11 a násl. živnostenského zákona – provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce

[7] NOZ nepoužívá obecný pojem „plnoletost“, nýbrž pojem „zletilost“ – blíže § 30 tohoto zákona

[8] § 32 odst. 2 NOZ

[9] § 33 odst. 3 NOZ