CLW 2013: Pořizujeme závěť včetně vedlejších doložek

Autor
/

Sdílejte

Představujeme Vám článek sepsaný Petrou Školníkovou v rámci soutěže Creative Legal Writing 2013

Pořizování závěti v dnešním moderním světě se může zdát jako přežitek zašlých dob či staromódní způsob nakládání s majetkem. Ale ani dneska si nemůžeme proces pořizování závěti představovat pouze jako starého, sešlého staříčka, který sedí nad papírem, v rukách brk a ustanovuje svých deset synů dědici rodinného pokladu a rozsáhlého panství.

Institut závěti v našem českém právu má rozsáhlou tradici a díky své důležitosti přetrvává, ač s některými změnami, do úpravy budoucí, tj. nového občanského zákoníku účinného od 1.1.2014. Nezanechá-li zůstavitel závěť ohledně celého majetku, dědí se automaticky ze zákona, což je v praxi častější. Přibližme si společně jak postupovat při sepisování závěti tak, abychom dodrželi všechna daná pravidla, nezapomněli na jisté náležitosti a využili všech možností, které nám zákon dovoluje.

Pro každého člověka jsou tyto znalosti jistě přínosné.  Ať už má doma vytapetováno bankovkami, v útrobách svých sbírek Modrého Mauritia, akcie v mezinárodní firmě či pár penízků na běžném účtu a malý domeček kdesi v Horní dolní. Nebo jen daná osoba chce odříznout od peněz své chamtivé příbuzné.   A kdybyste ani pro tyto důvody nepotřebovali či nechtěli znát podmínky při sepisování závěti, tak alespoň pro případ, až se Vás nějaké malé zvídavé (a především zodpovědné) dítě na ulici zeptá, jak správně sepsat závěť, budete si moci říct – Ano, to vím!  A náležitě ho poučit.:)

Ovšem, teď již k samotnému meritu věci, jak my právníci s oblibou říkáme. Závěť jistě bude nejčastěji používaný a nejoblíbenější ze způsobů pořízení pro případ smrti. Podle Nového občanského zákoníku jsou dalšími vedle závěti –  dědická smlouva a dovětek[1].

chci RADU

Začněme se samotným termínem závěť, zákon o ní mluví jakožto o odvolatelném projevu vůle, který zůstavitel pořizuje pro případ své smrti a zůstavuje jedné či více osobám podíl na pozůstalosti či odkaz.[2] Hovorově používáme jako označení „poslední vůle“. Již z výše uvedené definice chápeme, že sepisování závěti je výlučně osobním jednáním. Tudíž musím její pořizování provést jen a jen já sám, z čehož vyplývá, že se nelze při jejím pořizování nechat zastoupit někým jiným. Zůstavitel, tedy osoba, která závěť sepisuje, se nemůže ani domluvit s někým dalším a sepsat vůli společně pro oba dva. Například manželé nemohou napsat společnou závěť, ale musí tak učinit každý sám a za sebe.  Pokud máte úmysl sepsat závěť, ale nechcete například řešit její obsah, necháte jej tudíž připravit někým jiným a pouze přisvědčíte k jeho návrhu, zakládáte tímto jednáním důvod pro neplatnost celé závěti.[3]

Předpokladem pro sepsání platné závěti je též tzv. testovací způsobilost. Což znamená, že osoba, která se chystá sepsat závěť, musí splňovat určité podmínky, které nám ukládá zákon, aby tak mohla vůbec učinit. Musíte mít plnou svéprávnost, s čímž souvisí i určitý věk. Například čtrnáctiletý puberťák, ať už je jakkoli vyspělý, prostě sepsat závěť ohledně svého kapesného nemůže, protože ještě nenabyl plné svéprávnosti. Výjimkou je však osoba starší patnácti let, která může pořídit závěť bez souhlasu zákonného zástupce formou veřejné listiny (k jednotlivým formám závěti se dostaneme později). Toto ustanovení se nám v občanském právu objevuje nově. Zákon též připouští možnost omezit testovací způsobilost pro nadměrné požívání alkoholu či psychotropních látek. Toto ustanovení se mi zdá poměrně rozumné. Člověk, který nadmíru holduje alkoholickým nápojům a podobným látkám, ale i pro chorobnou hráčskou vášeň, může sepsat závěť ohledně pouhé poloviny pozůstalosti, pokud má svého zákonného dědice. Připadlo-li by ale celé dědictví státu, tak může pořídit závěť o kompletní pozůstalosti.[4]

Dostáváme se k dalšímu kroku – jak vlastně sepsat samotnou závěť? Máme zde dvě možnosti, buď formou soukromé či veřejné listiny, jak jsem zmínila již výše. V každém případě musí být písemná, pokud se nejedná o závěť s úlevami, kterou později zmíním.[5] Soukromá listina je případ, kdy závěť napíšu na obyčejný papír či na cokoli jiného v hmotné podobě (třeba i vyrýt do lavice, napsat na zeď). Nastává ale otázka, zda tak musíte učinit vlastní rukou nebo též sepsat na počítači a podobných zařízeních. Dnes i podle Nového občanského zákoníku můžu provést obě varianty. U holografní závěti, tj. celé sepsané vlastní rukou, se musíte na konci podepsat, stejně jako u závěti alografní, psané na elektronickém zařízení s tiskárnou či na psacím stroji apod. V druhém případě, je však pořizování ztíženo, protože musí být přítomni alespoň dva svědci, kteří listinu také podepíší a tím stvrdí, že text je opravdu poslední vůlí zůstavitele. Zákon počítá i se situacemi, kdy závěť pořizuje osoba s určitým zdravotním postižením, který brání samotnému sepsání či přečtení a nastavuje zde ještě další podmínky pro pořízení platné závěti.[6] V podrobnostech ale zde odkazuji na zákon.

U formy veřejné listiny je to poměrně jednodušší. Vyhledáte si notáře ve svém okolí a on sepíše Vaši závěť a uloží do evidence, což je neveřejný seznam. Tato forma je jistě v mnohém spolehlivější, neboť takto sepsaný testament má všechny nutné náležitosti a i vypořádání pozůstalosti po smrti je zjednodušeno.

Pro zajímavost zmíním i situace, do kterých se člověk (naštěstí) nedostane každý den. Ale, jak se říká, život přináší různá úskalí a i zákonodárce při psaní zákona na to musí pamatovat. Existuje totiž skupinka tzv. privilegovaných závětí, které je možné pořídit za určitých, většinou neobvyklých, podmínek a okolností. Například na palubě lodi na moři pod českou vlajkou sepisuje závěť pro cestující kapitán. Voják uprostřed bitevního pole prohlašuje svou závěť před důstojníkem. Je možný i testament sepsaný starostou obce, když už se jejímu blíží opravdu poslední hodinka a další případy, kdy se připouští úlevy.

Zajímavostí je, že závěť, už nemusí striktně obsahovat datum, kdy byla pořízena. V případě, že jich sepíšete více a v určitých ustanoveních si budou odporovat, musíte v každé uvést den, měsíc a rok. Neboť přednost má vždy závěť nejnovější a podle té se bude dědit. [7]

Vraťme se však zpátky k samotnému obsahu závěti. Obecně pro všechny pořízení pro případ smrti (závěť, dědická smlouva, dovětek) platí, že nesmí dojít ke zkrácení povinného dílu[8] neopominutelného dědice.[9] Ustanovíte-li dědice ve svém testamentu, vzniká mu právo na pozůstalost či na její poměrný díl. Ať už jde o pětinu, šestinu nebo třeba polovinu. Pokud neurčíte podíly jednotlivcům, po smrti jim připadnou podíly stejné. Na druhou stranu, napíšete-li do obsahu, že svému dlouholetému příteli Františku Novákovi odkazujete svou krabičku kubánských doutníků, stává se z onoho Františka Nováka odkazovník, nikoli dědic. Protože dědicem není ten, komu ze závěti náleží z pozůstalosti určitá konkrétní věc.

Zmýlíte- li se ve své závěti například o osobě, která bude dědit – chcete ustanovit dědicem svou milou vnučku a omylem se spletete ve jméně, bude se toto ustanovení závěti považovat za neplatné.

Podle NOZ[10] lze k závěti připojit některou z tzv. vedlejších doložek. Může jít o určitou podmínku, příkaz či doložku času. Představme si například situaci, kdy dědic musí v souvislosti s dědictvím něco vykonat, strpět či omezit. Např. spravovat danou nemovitost, starat se o pejska, který patří k domu nebo možnost vnuka nakládat s dědictvím až po dokončení právnické fakulty apod. Ten, kdo závěť sepisuje, ale musí mít na paměti, že si nemůže vymyslet na dědice jen tak něco. Ne všechny doložky jsou dovolené, zákon zakazuje ukládat nesplnitelné příkazy nebo obtěžující toho dědice. Doložka nesmí být nesrozumitelná nebo odporovat veřejnému pořádku. Jak známe z romantických filmů, starý dědeček odkáže svému vnukovi své bohatství jen pod podmínkou, že si najde milou a ožení se. Takové ustanovení, které nutí uzavřít manželství, by nebylo jistě správné.[11] Určitě teď každému vyvstala na mysli otázka, jak ošetřit, aby tak bylo po smrti zůstavitele učiněno. Je to jednoduché, sám zůstavitel již v závěti může povolat vykonatele závěti, který se do budoucna postará a bude dohlížet nad následným plněním vedlejších doložek, nebo tak provede sám oprávněný z příkazu.

chci RADU

A co, když budu chtít zrušit svou závěť? Nebo se zničí? V prvním případě podotýkám, že testament je odvolatelný projev vůle, můžete jej tedy kdykoli výslovně odvolat, nebo prostě sepsat jinou. Ta ustanovení, u kterých se nová a stará liší, jsou zrušena. Druhý případ má také za následek zánik závěti, tudíž musím napsat novou. [12]

To by bylo asi to nejpodstatnější, co je třeba zmínit v souvislosti s pořizováním závěti podle nového občanského zákoníku. Úprava tohoto institutu není přespříliš rozsáhlá, ale i tak zákon pamatuje na všechny možnosti, které mohou při aktu pořizování testamentu nastat. Část úpravy se změnila, ale až praxe ukáže, jak jsou nové možnosti využívány a prováděny. Věřím, že i celý článek je pro každého čtenáře přínosný a kdybych náhodou na něco zapomněla, nebojte se otevřít zákon. Odpověď na svou otázku zde jistě najdete….

Autor: Petra Školníková

Zdroje:

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

ELIÁŠ, Karel et al. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. 315 s.

NEMRAVOVÁ, Olga et VAŇKOVÁ, Miloslava. Ještě k některým změnám z hlediska důvodové zprávy k NOZ, dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/jeste-k-nekterym-zmenam-z-hlediska-duvodove-zpravy-k-noz-90480.html, [vid. 2013-11-20]


[1] Srov. § 1491 NOZ.

[2] Srov. § 1494 NOZ.

[3] Srov. § 1497 NOZ.

[4] Srov. § 1528 odst. 2 NOZ.

[5] NEMRAVOVÁ, Olga et VAŇKOVÁ, Miloslava. Ještě k některým změnám z hlediska důvodové zprávy k NOZ, dostupné z:http://www.epravo.cz/top/clanky/jeste-k-nekterym-zmenam-z-hlediska-duvodove-zpravy-k-noz-90480.html, [vid. 2013-11-20].

[6] ELIÁŠ, Karel et al. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 285.

[7] Srov. § 1494 odst. 1 NOZ.

[8] Zákonný díl náleží neopominutelnému dědici i nad rozsah závěti, jestliže nebyl vyděděn.

[9] Srov. § 1492 NOZ.

[10] Zákon č. 89/2012 Sb, nový občanský zákoník.

[11] Srov. § 1552 NOZ.

[12] ELIÁŠ, Karel et al. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 288.