Bydliště

Autor
/

Sdílejte

Bydliště člověka je kromě jména a data narození jedním z prvků, kterými se člověk identifikuje při různých právních jednáních a jeho určení má značný význam především při doručování a při plnění závazků. Zákon stanoví kritéria, podle kterých se bydliště člověka určuje. Je však nutné si uvědomit, že bydliště podle tohoto zákona je soukromoprávní pojem a používá se pro účely plnění ze smluv a jiných občanskoprávních jednání, ne však pro evidenční účely podle veřejného práva. Rozhodující aspekty pro určení bydliště podle tohoto zákona jsou tedy faktické a ne ty, které vyplývají z evidence obyvatel.

Člověk má bydliště především v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam trvale. Pro ochranu osob vstupujících do právních vztahů zákon stanoví, že pokud někdo uvede jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. To znamená, že pokud s někým uzavřete smlouvu, ve které uvádí druhá strana své bydliště, kde ji ale nelze zastihnout, protože bydlí prokazatelně jinde, můžete mu například platně doručovat písemnosti i do místa, kde skutečně bydlí. Naopak pokud člověk uvede určité místo jako své bydliště, nemůže pak proti druhé straně namítat, že má své skutečné bydliště jinde. Tuto skutečnost by mohl namítat jen, pokud by o tom druhá strana věděla. Zákon upravuje i případ, kdy osoba nemá bydliště (tedy nemá žádné místo, kde se zdržuje s úmyslem žít tam trvale). Za bydliště se v tomto případě považuje místo, kde žije. Pokud by takové místo nebylo možné zjistit, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek nebo kde měl bydliště naposledy.

chci RADU