CLW 2013: Jak se domoci slušného výživného na nezletilé dítě

Autor
/

Sdílejte

Představujeme Vám článek sepsaný Barborou Studihradovou v rámci soutěže Creative Legal Writing 2013

Nový občanský zákoník nově obsahuje i rodinné právo, které bylo doposud upraveno samostatným právním předpisem – zákonem o rodině.

Už zařazení rodinného práva do civilního kodexu klade větší důraz na zvláštní důležitost rodiny a souvisejících vztahů. Nejdůležitější jsou zcela zjevně zájmy dítěte. Nezletilým dětem je v NOZ věnována značná ochrana a jsou posílena jejich práva, v souladu s ústavní zásadou ochrany rodiny a rodičovství.

Úvodem je třeba říci, že oblast vyživovací povinnosti rodičů vůči nezletilým dětem nedoznala v NOZ oproti dosavadní úpravě žádných zásadnějších změn. V několika případech byla ustanovení pouze přeformulována, jindy zobecněna, či naopak upravena konkrétněji. Vzhledem k tomu, že obsahově se ustanovení příliš neliší, bude pravděpodobně docela dobře použitelná i dosavadní související judikatura.[i]

Na následujících řádcích se pokusím osvětlit, jakým způsobem se bude určovat výše výživného s ohledem na změny v právním řádu, které po nabytí účinnosti NOZ nastanou, a na shodnost některých nových ustanovení s dosavadní právní úpravou.

chci RADU

K pojmům vyživovací povinnost, výživné a alimenty

Nejprve se podívejme na pojmy vyživovací povinnost a výživné, které bývají často chybně užívány jako synonyma. Je třeba si uvědomit, že ačkoli jde o instituty velice úzce provázané, je nutné mezi nimi rozlišovat.

Zákon určuje několik druhů vyživovací povinnosti. Tento text je zaměřen na vyživovací povinnost rodičů vůči dětem. Ta přímo vyplývá z podstaty právního vztahu rodičovství. Vzniká každému rodiči v okamžiku narození dítěte. Jako pojem není v zákoně nijak konkrétně definována, ale obecně lze říci, že jde o povinnost rodičů uspokojovat životní potřeby dítěte a tím podporovat jeho zdravý všestranný rozvoj. Vyživovací povinnost tedy není něco, co by snad určil soud, je to povinnost vyplývající přímo ze zákona.

Výživným je myšlena částka, kterou má rodič, který z nějakého důvodu přestal plnit svou vyživovací povinnost vůči dítěti, na ně platit. Tato situace nastává typicky tehdy, nežijí-li spolu rodiče dítěte a to je svěřeno do péče jednoho z nich. Vyživovací povinnost však mají oba rodiče bez rozdílu, bez ohledu na to, do čí péče je dítě svěřeno. Nedohodnou-li se rodiče dítěte mimosoudně o plnění vyživovací povinnosti, určí výživné autoritativně soud. U nezletilého dítěte i bez návrhu.

Většinou se přitom předpokládá, že rodič s nímž dítě žije plní svou vyživovací povinnost automaticky. Zpravidla se tedy stanovuje výživné pouze rodiči, kterému dítě do výchovy svěřeno nebylo. Přitom se nehledí na okamžik, kdy bylo soudně rozhodnuto komu bude dítě svěřeno do péče, ale na reálný okamžik změny poměrů – na ten okamžik, kdy se například otec od rodiny odstěhoval.[ii]

Výživné jako pojem opět není v zákoně přímo definováno. Nejedná se pouze o příspěvek na jídlo či bydlení, ale zahrnuje celou škálu položek, které je třeba dítěti hradit tak, aby bylo dostáno jeho právu na rodičovskou péči. Ta má uspokojit všechny jeho nemateriální i materiální potřeby. Výživné má tedy sloužit k financování jídla, bydlení, dojíždění do školy, zájmových kroužků, zdravotní péče o dítě a dalších jeho odůvodněných potřeb. Kromě pojmů vyživovací povinnost a výživné se často také setkáváme s pojmem alimenty, který je synonymem k pojmu výživné. V zákoně však tento termín nenajdeme.

Oprávněný, povinný, nezletilé dítě a nezletilé dítě, které ještě nenabylo plné svéprávnosti

NOZ užívá termínů jako je oprávněný, povinný či nezletilé dítě, které ještě nenabylo svéprávnosti. Ty se nyní pokusím vysvětlit. Oprávněným je v našem případě nezletilé dítě. Obecně ten, kdo má na výživné nárok. Povinný je ten, kdo má povinnost výživné na dítě platit. Typicky rozvedený manžel, který s dítětem nežije a každodenně se nepodílí na péči o něj.

Nezletilým je každé dítě, kterému ještě nebylo osmnáct let. Nyní se dostáváme k důležitému pojmu, který se prolíná celou úpravou výživného na dítě a tím je nezletilé dítě, které ještě nenabylo plné svéprávnosti. Plně svéprávným se podle NOZ člověk normálně stává zletilost, tedy dosažením osmnácti let. Existují dvě výjimky, kdy plné svéprávnosti může dosáhnout i dítě kterému už bylo šestnáct let, ale osmnáct let ještě ne. Buďto uzavřením manželství, a nebo nově i takzvanou emancipací. V takovém případě musí plnou svéprávnost přiznat soud a učiní tak samozřejmě pouze tehdy, je-li to v zájmu dítěte.

Mluvíme zde tedy o výživném na dítě, kterému ještě nebylo osmnáct let, není v manželském svazku a nebyla mu přiznána plná svéprávnost – o nezletilém dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti.

Základní kritéria pro určení rozsahu výživného

Konečně se dostáváme k tomu, jakým způsobem se určuje výše výživného u nezletilých dětí. Zásadní je následující ustanovení NOZ.

§ 913, odst. 1

„Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.[iii]

Při určování rozsahu výživného se berou v úvahu faktické možnosti povinného rodiče, jeho schopnosti a majetkové poměry. Dále se hledí na odůvodněné potřeby dítěte a na jeho majetkové poměry, jakož i na to, kdo a v jaké míře o dítě pečuje. Případně žijí-li rodiče dítěte ve společné domácnosti, přihlíží se i k péči o tuto domácnost. Dále se dbá na to, aby bylo chráněno právo dítěte na rodičovskou péči a aby byl chráněn zájem na prospívání dítěte. Výživné lze shodně s dosavadní právní úpravou přiznat ode dne započetí soudního řízení, u nezletilých dětí lze žádat i přiznání výživného nazpět a to nejdéle na dobu tří let nazpět od započetí soudního řízení.

Mezi základními kritérii se nově objevuje hledisko majetkových poměrů dítěte. Zároveň s tím ale přibývá ustanovení řešící nárok takového dítěte na výživné. Nově je § 912 NOZ výslovně stanoveno, že dítě, které není plně svéprávné má právo na výživné, i když vlastní majetek nebo provozuje výdělečnou činnost a zisk z této činnosti společně se ziskem z toho majetku nestačí k jeho výživě. Tato situace již byla dříve judikována obdobným výkladem dosavadní úpravy. Příkladem je situace, kdy otec obdaroval děti spoluvlastnickým podílem na nemovitosti a na základě toho žádal o snížení částky, kterou by na ně měl platit. To, že děti obdaroval, ale nijak neomezuje rozsah jeho vyživovací povinnosti. Jedná se o projev jeho svobodné vůle.[iv]

Žádná minimální výše, žádné závazné tabulky, rozhodnutí ponechme soudci

Velmi diskutovanou otázkou je takzvaná objektivizace výživného. Praxe soudců při určování výše výživného je totiž často velmi rozdílná. V tomto ohledu nepřináší NOZ žádnou změnu. Nestanovuje ani minimální výši výživného, ani neposkytuje žádnou závaznou tabulky pro jeho výpočet.  Otázka posouzení výše výživného je podle NOZ nadále věcí úvahy soudu závislé na posouzení skutečných majetkových poměrů povinného a odůvodněných potřeb dítěte. Soud je povinen z moci úřední objasnit skutkový stav věci. Musí shromáždit potřebné důkazy, jimiž mají být zejména listinné důkazy dokumentující skutečný stav věci. Soud dále může vzít v úvahu například statistický průměrný výdělek a podobné údaje. Jejich využití však musí být řádně zdůvodněné tak, aby nevznikaly pochybnosti o jeho rozhodnutí a aby se zamezilo případnému vzniku důkazní mezery.

Zákonodárce neexistenci hranic a tabulek zdůvodňuje zejména existencí bohaté judikatury související s touto problematikou a sám uvádí, že ji bude možné i nadále užívat (vzhledem k minimálním změnám v právní úpravě výživného).[v] K tomu je třeba říci, že tato judikatura je sice bohatá, ale právě díky nejednotnému rozhodování jednotlivých soudů také velmi roztříštěná. Na tento nežádoucí stav dlouhodobě upozorňuje i Ústavní soud ČR.[vi]

Orientační, doporučující, nezávazná tabulka Ministerstva spravedlnosti

tab

 Pro představu jak vysoko je možné nastavit požadovanou výši výživného, jistě stejně dobře jako doposud,  může posloužit tabulka vydaná v roce 2010 Ministerstvem spravedlnosti ČR. Je výsledkem snahy sjednotit  ono rozdílné rozhodování v určování výše výživného. Vypracovala ji expertní skupina a má sloužit jako vodítko  pro soudce. Není pro ně ale nijak závazná, má pouze orientační charakter. Určuje procentuální rozmezí  výživného z čistého příjmu povinného rodiče v závislosti na věku dítěte. Názory právníků na tuto tabulku se  různí, mnozí soudci ale uvádějí, že jim pomáhá a v praxi ji používají.[vii]  tabulka[viii]

 
   

     

           

                              

chci RADU

Odůvodněné potřeby dítěte

Pro určení výše výživného jsou zásadním kritériem takzvané odůvodněné potřeby dítěte. Tento pojem není ani dnes, ani v NOZ nijak konkrétně vymezen. Lze mezi ně řadit širokou škálu potřeb dítěte. Například peníze na oblečení, na jídlo, obědy ve školní jídelně, zaplacení odpoledního keramického kroužku či školy v přírodě. Pokud děti provozují bohatou zájmovou činnost, která vyžaduje zvýšené výdaje a otec dětí tvrdí, že ji přece provozovat nemusí, není tento argument dostačující. V dosavadní judikatuře se oběvuje názor, že je třeba tuto potřebu považovat za odůvodněnou. Pokud tato zájmová činnost směřuje ke zdravému rozvoji, je ku prospěchu dětí – rozvíjí jejich přirozené nadání a tak podobně, jde o potřeby odůvodněné.[ix]

Možnosti a schopnosti povinného rodiče

Možnosti jsou chápány jako objektivní kategorie a schopnosti jako kategorie subjektivní.[x] Při určování výše výživného je nutné přihlížet nikoli pouze k reálnému výdělku povinného rodiče, ale i k tomu, jakého výdělku by mohl dosáhnout, využíval-li by plně své schopnosti a možnosti. Mezi tyto schopnosti se řadí jeho nadání, získané vědomosti (například studiem vysoké školy nebo předpokládané ziskem určitého certifikátu), manuální zručnost, sociální zralost, pracovní zkušenosti a podobně. Možnostmi se myslí například situace na trhu práce. Dále se zohlední věk, zdravotní stav nebo flexibilita povinného. NOZ zachovává ustanovení o vzdání se výhodnějšího zaměstnání či majetkového prospěchu.

§ 913, odst. 2

„Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.”[xi]

Toto ustanovení je v praxi velice dobře využitelné. S ohledem na § 913, odst. 2 se dá domoci vyšší výše výživného, než která by odpovídala faktickým příjmům povinného rodiče. Pojďme si ukázat jak na následujících příkladech.

Nezaměstnaný rodič

Pokud je povinný rodič nezaměstnaný, má soud přihlédnout k tomu, zda má objektivně vzhledem ke svým schopnostem a možnostem šanci práci získat. Přičemž by se měla posoudit nejen situace na trhu práce v místě bydliště rodiče, ale i to, zda nemá možnost zajistit si okamžitý nástup do zaměstnání v sousedním či jiném blízkém okrese. Zejména je-li přijetí do zaměstnání spojeno s možností nějakého vhodného ubytování či dopravy do místa výkonu povolání, a nebrání-li tomu žádné jiné specifické okolnosti posuzovaného případu.[xii] V souladu s § 913, odst. 2 a dosavadní odpovídající judikaturou má soud zhodnotit, zda se rodič bez důležitého důvodu pouze nevyhýbá možné práci.

Rodič podnikatel

Představme si situaci, kdy otec dítěte, který je podnikatelem doloží, že jeho podnikání je dlouhodobě ztrátové. Tvrdí, že proto výživné na dítě z objektivních důvodů platit nemůže. V tom případě by se měl soud zabývat také otázkou, jestli má rodič reálnou možnost vzhledem ke svým schopnostem zajistit si na trhu práce příjem jiným způsobem tak, aby na dítě platit schopen byl – například tím, že se vzdá své dosavadní podnikatelské profese a sežene si jiné zaměstnání. Při úvaze, zda má otec možnost práci získat má vzít soud v úvahu možnosti na trhu práce odpovídající jeho schopnostem.[xiii] I zde, stejně jako v případě nezaměstnaného rodiče, je nutné zohlednit, zda by rodič mohl zajistit finanční příjem kdyby chtěl, avšak bez důležitého důvodu tak nečiní.

Dále se má přihlédnout i k tomu, zda jsou výdaje vykazovány v peněžních denících podnikatele opravdu nezbytné. Pokud mezi výdaji podnikání figurují položky směřující spíše k rozšiřování podnikatelské činnosti za účelem dosažení vyššího zisku, existuje domněnka, že by bylo možné zajistit výkon podnikání i bez těchto výdajů. Dle dosavadní judikatury odpovídající nové právní úpravě v takovém případě není hledisko ztrátovosti pro určení výživného vůbec rozhodující.

Stejně tak pokud by podnikání ztrátové nebylo a otec dítěte by doložil, že celý příjem z podnikání investoval zpět do své podnikatelské činnosti a tím zdůvodnil svou současnou neschopnost platit výživné, nejedná se o přijatelný argument. Prvořadou povinností otce je řádné zajištění výživy svých dětí. Pro účely řízení o výživném by se v tomto případě nemělo přihlížet k této investici a tato by se neměla odečíst od jeho příjmu. Výše, kterou je schopen platit, by se měla počítat podle jeho skutečného původního výdělku. Plnění vyživovací povinnosti nemůže být ovlivněno soukromými investicemi do podnikání.[xiv]

Soud má v nejvyšší možné míře přihlédnout k reálným možnostem rodičů, je třeba tedy kromě údajů uváděných v přiznání k dani z příjmů brát v úvahu také reálnou situaci – například hodnotu zboží či zásob na skladě a majetkové hodnoty v nemovitostech rodiče. V tomto případě se opět dá odhlédnout od doložené ztrátovosti podnikání takového rodiče.[xv]

Vzdání se výhodnějšího zaměstnání bez důležitého důvodu

Příkladem takovéto situace může být dání výpovědi pro neshody s nadřízenými v situaci, kdy rodič neměl zajištěnou jinou možnost jistého příjmu. V takovém případě důvod, ze kterého se vzdal svého zaměstnání nebyl dostatečně důležitý na to, aby kvůli tomu ohrozil plnění vyživovací povinnosti. [xvi]

Problém dokazování majetkových poměrů – pozor změna

Každému rodiči ze zákona nově vyplývá povinnost před soudem řádně prokázat všechny své příjmy a umožnit tak soudu, aby si udělal reálný obrázek o jeho majetkové a finanční situaci. Musí předložit příslušné dokumenty a nechat soud nahlédnout i do dokumentů, které jsou chráněny příslušnými zákony. Jinými slovy, rodič musí nejen umožnit, ale i pomoci soudu zajistit veškeré informace tak, aby měl možnost zcela posoudit jeho finanční a majetkové poměry. Dosud bylo v zákoně o rodině uvedeno, že se toto vztahuje na příjmy „z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmu”[xvii], ustanovení se tedy používalo pouze pro podnikatele.

Pokud podle dosavadní právní úpravy takový rodič tuto svou povinnost nesplnil nebo byly pochybnosti o pravdivosti informací, mohl soud přistoupit k vyměření jeho domnělého příjmu na základě zákonné domněnky. Ta jej určila jako 12,7 násobek životního minima jednotlivce. Životní minimum jednotlivce je stanoveno zákonem o životním a existenčním minimu a na jeho základě se může měnit. Dnes činí 3 410 korun měsíčně.[xviii] V listopadu 2013 by tedy takto určený příjem rodiče činil 43 307 korun. Nově se životní minimum jednotlivce bude násobit číslem 25. Pokud jeho výše zůstane v příštím roce zachována, může soud přistoupit k domněnce, že rodič, který řádně neprokázal soudu všechny své příjmy a neobjasnil své majetkové poměry vydělává 85 250 korun měsíčně.

Samozřejmě není obtížné si představit, že pro některé rodiče může být i takto vysoký domnělý příjem výhodný. Pokud by měl soud pochybnosti, nemusí k této domněnce přistoupit. Jeho povinností je řádně objasnit stav věci a shromáždit potřebné důkazy ke zdůvodnění rozhodnutí.

Právo dítěte sdílet životní úroveň rodičů

Dítě má stejně jako podle dosavadní právní úpravy i dle NOZ právo na životní úroveň, která je zásadně shodná s životní úrovní rodičů, přičemž je nově ustanoveno, že toto hledisko předchází hledisku jeho odůvodněných potřeb.[xix] Pokud si otec dítěte může díky své finanční situaci dovolit co měsíc létat na golfové turnaje do zahraničí, má dítě právo na výživné převyšující jeho odůvodněné potřeby. Takové finance můžou jít například na financování prázdninové dovolené v zahraničí nebo soukromé školy.

Výživné a tvorba úspor

Za odůvodněnou potřebu dítěte lze v některých případech považovat i tvorbu úspor, stejně jako tomu bylo doposud. Zejména pokud to umožňuje finanční situace rodiče. Může se jednat o přispívání na účet stavebního spoření nebo peníze určené na pozdější vzdělávání dítěte. Nově je ustanoveno, že takto poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte a platí pro něj pravidla o jmění dítěte. Toto ustanovení má zajistit, aby peníze opravdu byly použity pro financování potřeb dítěte a nebyly zneužity druhým rodičem.

Hledisko osobní péče o dítě

Opět stejně jako tomu bylo v dosavadní právní úpravě, se přihlíží k tomu, kdo o dítě osobně pečuje a také v jaké míře tak činí. Přičemž je důležité si uvědomit, že péče musí být opravdu osobní. Pokud si rodič najme chůvu, která o dítě pečuje zatímco on chodí do zaměstnání, nepovažuje se toto za osobní péči.[xx]

chci RADU

Splatnost výživného a jednorázový příspěvek na dítě

Výživné je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodne jinak nebo se rodiče dítěte domluví jinak. Zákon stanoví, že v případech hodných zvláštního zřetele může soud rodiči nařídit složit zálohu na výživné splatné v budoucnu. To je opět možné i dnes. Nový občanský zákoník však výslovně říká, že záloha je majetkem rodiče, který ji složil, až do dne splatnosti, kdy přechází do vlastnictví dítěte. Účelem této podrobnější úpravy je opět pokusit se v maximální míře dohlédnout na to, aby peníze nebyly využity jinak než ve prospěch dítěte.

Vzhledem k ustanovení § 923 NOZ, které stanoví, že v případě změny poměrů na jedné či druhé straně může soud změnit výši výživného, není myslitelné, aby se rodiče dohodli na vyplacení jednorázové částky jako úhrady výživného ve prospěch nezletilého dítěte například až do doby jeho zletilosti. Nelze vylučovat zákonnou možnost změnit v budoucnu výši výživného vzhledem k měnícím se poměrům.[xxi]

V souladu s § 921 NOZ se lze domluvit i na jiném než měsíčním plnění, má však jít o částky vyplácené v pravidelných dávkách a musí se přihlížet ke zmíněnému ustanovení o možnosti modifikace výše výživného v případě změn poměrů.

Stejně tak není ani podle NOZ možné žádat jednorázový příspěvek na dítě. Typicky jde o žádosti o přispění na výbavu na lyžařský výcvik nebo na zájmovou činnost dítěte. Dosavadní právní úprava ani NOZ možnost jednorázového příspěvku nestanovují. Výše výživného se smí měnit jen při změně poměrů a takovou situaci, kdy dítě odjíždí na školní akci za změnu poměrů považovat nelze. S tím, že tato situace může nastat se má počítat už při vyměřování výše výživného.[xxii]

Změna poměrů

Změní-li se poměry, ať už na straně dítěte – například začne provozovat vrcholově sport nebo začne chodit do nové školy a potřebuje-li vyšší finanční zajištění, nebo na straně rodiče, který výživné platí – povýší nebo naopak přijde o práci, může soud změnit výši výživného pro nezletilé dítě. Platí zásada, že spotřebované výživné se nikdy nevrací.

Při změně poměrů na jedné straně se má přihlížet i k tomu, jak si stojí strana druhá. Vždy je nutné vzniklou situaci řešit komplexně v závislosti na specifických okolnostech případu.

Neprovdaná matka

Nově lze přiznat těhotné matce, která není provdána za otce dítěte, výživné pro ni a zajištění úhrady některých nákladů spojených s porodem a těhotenstvím i zpětně. Nejdéle však dva roky od porodu. Toto ustanovení nemá v dosavadní právní úpravě ekvivalent.

Již podle současné právní úpravy vzniká muži, jehož otcovství je pravděpodobné povinnost poskytnout matce výživu po dobu dvou let od narození dítěte a podílet se na úhradě nákladů spojených s narozením dítěte. Nově myslí zákon i na situaci, kdy se dítě nenarodí živé. V takovém případě muži tato povinnost nezaniká.[xxiii] NOZ přináší matce v sociálně znevýhodněné situaci vyšší stupeň ochrany.

Závěr

Nový občanský zákoník co do určování výše výživného příliš mnoho změn nepřináší. Bohužel neřeší asi největší problém rozhodování v těchto věcech, kterým je rozdílná praxe jednotlivých soudů. Otázkou je, do jaké míry by bylo možné často velice specifické případy nasoukat do tabulek a zda je to vůbec u rozhodování v tak choulostivé záležitosti žádoucí.

Přikláním se k názoru, že spíš než vinit ze současné situace právní úpravu, je třeba zamyslet se nad tím, proč je postavení rodinného práva v naší soudní praxi takové jaké je a pokusit se o jeho zrovnoprávnění s ostatními právními odvětvími.[xxiv]

Autor: Barbora Studihradová

Seznam použitých pramenů:

KANTŮRKOVÁ, L. Postavení rodinně právních soudců v české justici, Právo a rodina: 1/2013, s. 5-7.

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka in HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 459.

POLIŠENSKÁ, P. Přehled judikatury ve věcech vyživovací povinnosti rodičů. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013, s. 432.

ŠMÍD, O. Rozsah výživného k nezletilému dítěti a určení jeho výše dnes a od 1. 1. 2014, Rekodifikace a praxe: 7/2013, s. 7-10.

Předpis č. 89/2012 Sb. – Zákon občanský zákoník – NOZ, dostupné z: <http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89>, stav k 17. 11. 2013.

Předpis č. 94/1963 Sb. – Zákon o rodině, dostupné z: < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94#cast3>, stav k 17. 11. 2013.

Předpis č. 110/2006 Sb., Zákon o životním a existenčním minimu, dostupné z: <http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-110>, stav k 17. 11. 2013.

Důvodová zpráva k NOZ, dostupné z: <http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf>, stav k 17. 11. 2013.

Doporučující tabulka pro stanovení výše výživného, dostupné z: <http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5453&d=315516>, stav k 17. 11. 2013.


[i] Termín judikatura označuje publikovaná rozhodnutí zejména vyšších soudů, která se dotýkají určité dílčí otázky a mají vliv na rozhodovací praxi soudů.

[ii] Nález ústavního soudu České republiky ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. IV. ÚS 257/05

[iii] Předpis č. 89/2012 Sb. – Zákon občanský zákoník, § 913, odst. 1

[iv] Předpis č. 89/2012 Sb. – Zákon občanský zákoník – NOZ, § 912, dříve již například Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 299/06, SbÚS 158/2006, sešit č. 42/2006.

[v] Důvodová zpráva k NOZ, dostupné z: <http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf>, stav k 17. 11. 2013.

[vi] Kantůrková, L. Postavení rodinněprávních soudců v české justici, Právo a rodina: 1/2013, str. 5-7.

[vii] Tamtéž.

[viii] Doporučující tabulka pro stanovení výše výživného, dostupné z: <http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5453&d=315516>, stav k 17. 11. 2013.

[ix] Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 299/06, SbÚS 158/2006, sešit č. 42/2006.

[x] Králíčková, Zdeňka in Hrušáková, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 459.

[xi] Předpis č. 89/2012 Sb. – Zákon občanský zákoník – NOZ, § 913, odst. 2.

[xii] Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 10 Co 289/2003, So Ro 1/2004, s. 23

[xiii] Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 10 Co 550/2002, SoRo 10/2005, s. 378

[xiv] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 1992, sp. zn. 8 Co 213/1992, SoRo 2/1996, s. 26

[xv] Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 11. 1994, sp. zn. 7 Co 1336/1994, Výběr judikatury/civilní 1994

[xvi] Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 10 Co 555/2005, Evidence judikatury NS

[xvii] Předpis č. 94/1963 Sb. – Zákon o rodině, § 85, písm. a.

[xviii] Předpis č. 110/2006 Sb., Zákon o životním a existenčním minimu

[xix] Předpis č. 89/2012 Sb. – Zákon občanský zákoník – NOZ, § 915, odst. 1.

[xx] Šmíd, O. Rozsah výživného k nezletilému dítěti a určení jeho výše dnes a od 1. 1. 2014, Rekodifikace a praxe: 7/2013, str. 10.

[xxi] Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1976, sp. zn. 1 Cz 93/1976, R 23/1982

[xxii] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 1989, sp. zn. 5 Cz 42/1988, R 5/1991

[xxiii] Předpis č. 89/2012 Sb. – Zákon občanský zákoník – NOZ, § 920 a § 922, odst. 2.

[xxiv] Kantůrková, L. Postavení rodinněprávních soudců v české justici, Právo a rodina: 1/2013, str. 5-7.