Příběhy ze Suchánkovic rodiny (8): Obchodní podmínky e-shopu a nájem prostor sloužících podnikání

Autor
/

Sdílejte

Na konci minulého příběhu se Pavel s Milošem a s Katkou už definitivně rozhodli, že si založí společnost s ručením omezeným a začnou společně podnikat. Ještě nějakou dobu jim trvalo, než si ujasnili, jak své vztahy přesně upraví, a když měli vše domluvené, zašli opět za jejich advokátkou. Ta s nimi sepsala všechny potřebné dokumenty, vše nezbytné ohledně založení zorganizovala u notáře a u soudu pak vyřídila zápis společnosti do obchodního rejstříku.

Ve společenské smlouvě si domluvili, že všichni tři budou i jednateli společnosti a že budou moci jednat každý samostatně. Podíly si stanovili tak, že Milošovi bude náležet jedna polovina a Pavlovi s Katkou každému jedna čtvrtina, protože Miloš vložil do společnosti více finančních prostředků.

Po několika týdnech bylo vše vyřízeno a Katka s Pavlem a Milošem mohli slavit vznik své společnosti Veselé zahrady s.r.o.

Společnost tedy vznikla a naši společníci se mohli pustit do podnikání. Jeden den si udělali všichni volno a sešli se v zahradnictví, aby naplánovali, kdo bude mít co na starosti. Dohodli se, že Pavel vytvoří e-shop, bude ho spravovat a zajišťovat komunikaci se zákazníky a vyřizování objednávek. Bude mít také na starosti reklamu na internetu. Miloš bude obstarávat balení květin a jejich dopravu k zákazníkům, bude se starat o účetnictví a především bude získávat nové zákazníky a chodit na obchodní jednání. Katka bude zajišťovat samotné pěstování květin a bylinek, a bude tedy také objednávat vše potřebné (například sazenice, hnojivo, zahradní nářadí) a případně přijímat brigádníky na pomoc v zahradnictví.

Všichni se také shodli, že by potřebovali alespoň nějakou kancelář a malou prodejnu, protože zahradnictví je poměrně malé, jsou tam jen záhony a skleníky, ale žádná budova, která by se dala využít. Milošův kamarád vlastní budovu hned vedle zahradnictví, ve které má svou dílnu a Miloš se s ním již předběžně domluvil, že by si od něj mohli dvě místnosti pronajmout.

Pavel měl už v podstatě vytvořené webové stránky a e-shop, ale měl trochu problémy s právní stránkou. Nevěděl, jestli zákon nestanovuje nějaké zvláštní požadavky a také potřeboval vytvořit obchodní podmínky. S těmito věcmi měl zatím zkušenosti pouze z druhé strany jako spotřebitel a chtěl, aby bylo vše v pořádku.

komix 7

A co dál? Co na to říká nový občanský zákoník?

Nájemní smlouva

1)     Jakou smlouvu může Miloš uzavřít pro nájem kanceláře?

Jelikož má kancelář a prodejna sloužit k podnikatelské činnosti, použije se na tento případ smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302). Tato smlouva je upravena v novém občanském zákoníku a použijí se na ní obecná ustanovení o nájmu a zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Zákon pro tuto smlouvu nevyžaduje písemnou formu, ale z důvodu předejití případným budoucím sporům bychom Milošovi doporučili, aby smlouvu uzavřel písemně.

Ve smlouvě musí být alespoň vymezen prostor, o který se jedná, musí být stanoveno nájemné a plnění za služby spojené s užíváním prostoru (elektřina, voda), pokud nějaké jsou. Dále je možné ujednat různá práva a povinnosti stran smlouvy s ohledem na konkrétní situaci. Tuto smlouvu je možné uzavřít na dobu určitou nebo na dobu neurčitou.

2)     Plynou z této smlouvy nějaká zvláštní práva a povinnosti?

Zákon u tohoto smluvního typu mimo jiné stanoví, že nájemce může nemovitou věc, kde se nalézá prostor sloužící k podnikání, opatřit se souhlasem pronajímatele v přiměřeném rozsahu návěstidly, štíty a podobnými zařízeními a pronajímatel může souhlas odmítnout pouze v případě, že pro to má vážný důvod (§ 2305). Pokud nebude ve smlouvě ujednáno něco jiného, naši společníci tedy budou moci na sousední dům nainstalovat se souhlasem pronajímatele nějaký reklamní nápis a vlastník domu by jim v tom neměl bez vážného důvodu bránit. Po skončení nájmu je nájemce povinen veškerá tato označení odstranit a uvést věc do původního stavu.

3)     Pokud společníci tuto smlouvu uzavřou, může jim vlastník dát kdykoli výpověď z nájmu? A mohou dát kdykoli výpověď oni?

Právní úprava se zde liší podle toho, zda byl nájem uzavřen na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Pokud byl nájem sjednán na dobu neurčitou, může ho kterákoli strana vypovědět kdykoli, a to s výpovědní dobou 6 měsíců. Pokud má však strana k výpovědi vážný důvod, může být výpovědní doba 3 měsíce.

U nájmu na dobu určitou je to s výpovědí složitější, neboť tam je předem sjednána konkrétní doba, která by měla být dodržena. Před uplynutím ujednané doby mohou strany nájem vypovědět pouze ze zákonem stanovených důvodů. Společníci jako nájemci by mohli nájem vypovědět například v případě, že by ztratili způsobilost k podnikání, nebo kdyby pronajímatel hrubě porušoval své povinnosti. Pronajímatel by mohl mimo jiné nájem vypovědět, pokud by naopak nájemce hrubě porušoval své povinnosti, zejména pokud by delší dobu neplatil nájemné. Aby byla v tomto případě výpověď platná, musí v ní být důvod výpovědi uveden. Výpovědní doba je zde tříměsíční.

4)     Co kdyby Miloš uzavřel jménem jejich společnosti s kamarádem tuto smlouvu ještě před tím, než společnost vznikla? Byla by tato smlouva pro společnost závazná?

Podle zákona je možné jednat za právnickou osobu ještě před jejím vznikem, ale kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám (§ 127). Pokud by tedy Miloš uzavřel smlouvu jménem společnosti, ale ještě před jejím vznikem, byl by ze smlouvy zavázán on, nikoli společnost.

Zákon však dává možnost, aby právnická osoba po svém vzniku převzala účinky právního jednání na sebe. Společnost tak může učinit do tří měsíců od svého vzniku, a pokud se tak stane, platí, že je z takového jednání oprávněna a zavázána od počátku. V případě společnosti s ručením omezeným rozhoduje o převzetí účinků právního jednání valná hromada . (§ 190 viz odst. 2 písm. l). Pokud by tedy Miloš chtěl, aby ze smlouvy byla zavázána společnost a ne on, musela by se do tří měsíců od vzniku společnosti (tedy od jejího zápisu do obchodního rejstříku) sejít valná hromada a rozhodnout o převzetí této smlouvy.

E-shop a obchodní podmínky

1)     Na co by si měl dát Pavel pozor při vytváření e-shopu? Obsahuje zákon nějaká pravidla?

Pavel musí vzít v úvahu, že při provozu e-shopu bude společnost Veselé zahrady s.r.o. vystupovat jako podnikatel a budou tedy uzavírány smlouvy se spotřebiteli. Proto se na tyto právní vztahy použijí ustanovení o spotřebitelských smlouvách a o ochraně spotřebitele. Kromě toho zde půjde o uzavírání smluv distančním způsobem (tedy na dálku, bez současné fyzické přítomnosti stran), na které se vztahují další speciální ustanovení a ochrana spotřebitele je zde ještě výraznější.

Základem je, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva (§ 1811, viz odst. 1). Pokud by toto nebylo dodrženo a v obchodních podmínkách by bylo nějaké nejasné ustanovení, které by se dalo vykládat různým způsobem, použil by se podle zákona takový výklad, který je nejpříznivější pro spotřebitele (§1812 _NOZ).

Dále si Pavel musí dát pozor na to, aby byly spotřebiteli před uzavřením smlouvy sděleny veškeré informace, které zákon požaduje. Tyto informace jsou vyjmenovány v § 1811 odst. 2, v § 1820 odst. 1 a v § 1826 a patří mezi ně mimo jiné totožnost podnikatele a kontaktní údaj, označení zboží a popis jeho hlavních vlastností, cena za zboží včetně všech daní a poplatků, způsob platby a způsob dodání, náklady na dodání a údaj o právech vznikajících z vadného plnění. Neuvedení některých informací může mít pro podnikatele různé nepříznivé důsledky. Pokud by například spotřebitel nedostal předem informaci o dalších poplatcích nebo o nákladech na dodání, nemusel by tyto poplatky vůbec hradit (§ 1821).

Při vytváření technické stránky e-shopu musí Pavel také dodržet určité zákonné požadavky. Především musí být spotřebiteli umožněno, aby si před podáním objednávky zkontroloval údaje, které vložil a aby mohl tyto údaje měnit (§ 1826 viz odst. 3). Pokud je podána objednávka, podnikatel je povinen neprodleně potvrdit její obdržení, například emailem nebo jiným prostředkem komunikace na dálku a také je povinen poskytnout spotřebiteli v textové podobě znění smlouvy a znění obchodních podmínek. Textová podoba zde znamená, že údaje takto poskytnuté může spotřebitel uchovat a opakovaně zobrazovat (například v emailu).

2)     A na co by si měl dát Pavel pozor při samotném sepisování obchodních podmínek?

Zákon umožňuje, aby Pavel se zákazníky uzavíral pouze jednoduché smlouvy s tím, že ve zbytku odkáže na své obchodní podmínky. Tyto podmínky musí být přímo připojeny k nabídce nebo musí podnikatel mít možnost prokázat, že byly oběma stranám známy (§ 1751). Proto je vždy třeba zajistit, aby se spotřebitel mohl s obchodními podmínkami seznámit a aby mohl podnikatel tuto skutečnost prokázat.

Co se týká obsahu obchodních podmínek, nemělo by v nich být žádné ustanovení, které druhá strana nemůže rozumně očekávat. Takové ustanovení by totiž bylo neúčinné, pokud ho druhá strana nepřijala výslovně (§ 1753). Z hlediska formy by měly být podmínky jednoduché, bez zbytečných odkazů a složitých formulací a neměly by v nich být žádné části psané malým nebo jinak nečitelným písmem. Při posuzování, zda druhá strana mohla některé ustanovení rozumně očekávat, se totiž hledí nejen na obsah, ale i na způsob vyjádření.

Z hlediska ochrany spotřebitele pak zákon výslovně zakazuje ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813). Tato formulace je poměrně široká a pro snadnější orientaci jsou v zákoně přímo uvedeny příklady takovýchto ujednání. Jde například o ujednání, které by zakládalo podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez udání důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli nebo ujednání které by omezovalo spotřebitelova práva z vadného plnění.

3)     Pavel již z vlastní zkušenosti s pračkou ví, že spotřebitel může v případě, že si něco koupí přes e-shop, odstoupit od smlouvy. Musí Pavel na svém e-shopu o této možnosti informovat?

Obchodování prostřednictvím e-shopu je jedním ze způsobů uzavírání smluv distančním způsobem, a spotřebitel tak podle zákona může skutečně odstoupit od smlouvy bez udání důvodu. Lhůta pro odstoupení činí 14 dnů a v našem případě bude tato lhůta běžet ode dne převzetí zboží spotřebitelem (§ 1829).

Informace o možnosti odstoupit od smlouvy je jednou z povinných informací, které musí podnikatel spotřebiteli sdělit (§ 1820_NOZ, viz odst. 1 písm. f). Pokud by spotřebitel nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy, prodloužila by se lhůta pro odstoupení, a spotřebitel by mohl odstoupit do jednoho roku a 14 dnů od převzetí zboží.

Kromě samotné informace o možnosti odstoupit od smlouvy musí podnikatel poskytnout také formulář pro odstoupení od smlouvy. Spotřebitel si pak může vybrat, zda k odstoupení použije poskytnutý formulář nebo odstoupí jinou cestou. Podoba formuláře je stanovena v nově přijatém nařízení vlády. Kromě formuláře obsahuje toto nařízení vlády také vzorové poučení o odstoupení od smlouvy. Pavel tak nemusí poučení vymýšlet sám, ale může použít toto vzorové poučení, u kterého bude mít jistotu, že jsou dodrženy veškeré zákonné požadavky.

4)     Pavlovi se možnost odstoupení od smlouvy moc nelíbí, neboť může přinést spoustu komplikací. Může v obchodních podmínkách nebo v samotné smlouvě takové odstoupení vyloučit? Nebo může alespoň požadovat náhradu nákladů, které mu z toho plynou (za balení, odeslání)?

Možnost odstoupit od smlouvy je zde stanovena kvůli ochraně spotřebitele a Pavel tuto možnost platně vyloučit nemůže. Zákon totiž stanovuje, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona sloužících k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Spotřebitel se nemůže svých práv ani vzdát (§ 1812 viz odst. 2).

Pokud spotřebitel odstoupí ve lhůtě od smlouvy, bude povinen zaslat podnikateli zpět zboží, které obdržel, a podnikatel bude povinen vrátit všechny peněžní prostředky, které přijal, a to včetně nákladů na dodání (§ 1832). Spotřebitel hradí pouze náklady spojené s navrácením zboží, a to pouze v případě, že ho na to podnikatel před uzavřením smlouvy upozornil. Pavel by si tedy měl dát pozor, aby součástí informací, které bude spotřebiteli poskytovat, bylo i toto.

Podnikatel nemůže po spotřebiteli požadovat náhradu žádných jiných nákladů, i když mu samozřejmě nějaké náklady vzniknou (§ 1831 viz odst. 2). To je riziko, které je s provozováním e-shopů spojeno, a nedá se mu nijak vyhnout. Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze v případě, že se zbožím nakládal jinak, než je nutné s ohledem na jeho povahu a vlastnosti, a v důsledku toho byla snížena jeho hodnota.

A jak to dopadlo v našem příběhu?

Miloš šel hned další den za kamarádem a pronajal pro společnost malou kancelář. Katka už měla bylinky doma připravené a v zahradnictví toho bylo na prodej také dost. Zatím nachystala pro Pavla seznam, co budou nabízet, udělala hezké fotografie a společně s Milošem domluvili ceny. Zaplatili si reklamu na internetu a v zahrádkářských časopisech, a kromě toho dali vědět o svém novém podnikání všem svým kamarádům a známým.

Pavel ještě pár dní pracoval na konečné podobě e-shopu. Sepsal obchodní podmínky a raději je ještě poslal advokátce ke kontrole, aby si byl jistý, že mají vše v pořádku. Za týden bylo vše hotovo a mohli své stránky slavnostně spustit. Všichni naši společníci udělali za poslední dny spoustu práce a teď byli rádi, že je konečně vše připraveno. Už mohli jenom čekat, až se ozve první internetový zákazník.